Provokatéři české fotografie

14/06/2017

Další výstava, kterou budete moci od poloviny června zhlédnout v Czech Photo Centre, bude uvedena pod názvem Provokatéři české fotografie/ Taras Kusčynskyj – Jan Saudek – Antonín Tesař. Provokatér, buřič, pokušitel – jsou slova označující jedince, který svým chováním vybočuje z řady a dráždí ostatní. I česká fotografie má výrazné provokatéry, a to zejména v žánru aktu, který má v její historii místo zcela nezastupitelné.

Základní informace

Název: Provokatéři české fotografie
Datum trvání výstavy: 14. června - 8. srpna 2017 (každý den kromě pondělí)
Otevírací hodiny: út - pá: 11 - 18 / so - ne: 10 - 18
Vstupné: 50 Kč / 30 Kč (snížené vstupné)

Od počátku minulého století, kdy se bez aktů českého umělce Františka Drtikola neobešla žádná významná světová výstava, však tento žánr prošel zásadní proměnou: Ve fotografii nahoty už nejde jen o ladné křivky těla a jejich modelaci světlem, o samotný objekt a jeho výtvarnou transformaci, nýbrž o životní pocity, náročně koncipovaná myšlenková sdělení. To se ostatně týká už samotného Františka Drtikola, prvního moderního českého fotografa, který právě prostřednictvím aktů dokázal s bravurou vyjádřit i proměňující se životní styl své doby. Fotografie nahého těla se pak čím dál víc stávala reakcí na realitu života – realitu plnou nesplněných tužeb, romantických snů, agresí, strachů i nejistot. A samozřejmě i erotické fantazie. Velkou provokující osobností či „zlobivým dítětem“ - jak zní český překlad poetického francouzského termínu „enfant terrible“ – byl v 60. a 70. letech Taras Kuščynskyj, zatímco v následujících dvou desetiletích jeho roli s ještě větším pobuřujícím rozruchem převzal Jan Saudek. A v současnosti, zdá se, je to Antonín Tesař. Každý z těchto „provokatérů“ znamená vývojový a stylový posun.


O autorech

TARAS KUŠČYNSKYJ

Taras Kuščynskyj (1932 - 1983) dokázal mistrně propojit ženskou krásu a erotiku s psychologickým portrétem ženy. Jeho akty jako součást volné přírody působily v letech komunistické totality jako zjevení. Bořily vžité kánony a klasickému žánru dávaly novou tvář. A samozřejmě dráždily. Byly symbolem lidské svobody. Jejich silné působení, zejména na mladou generaci, je vzdor oficiální nechuti dovedlo i do tvorby užité - časopiseckých ilustrací, plakátů, kalendářů, gramofonových přebalů.

JAN SAUDEK

Jan Saudek (1935), nejkontroverznější osobnost české fotografie, se dokonce dlouhá léta nemohl oficiálně živit jako umělec. Svou tvorbou provokoval nejen moc politickou, ale i představitele uměleckého svazu a samotné fotografy. Geniální tvůrce „divadla života“ byl u nás prvním, kdo předjímal nástup inscenované fotografie. Ostatně on sám si dodnes nemůže být jist, zda svůj vlastní život formoval podle snů, které inscenoval a fotografoval, anebo zda jsou jeho fotografie odrazem či dokonce způsobem života, který žije. Jeho dílo jako celek je vzrušující i šokující drama o údělu člověka, od narození až po umírání. Lidská komedie i tragédie, kde vášně hrají klíčovou roli.

ANTONÍN TESAŘ

Antonín Tesař (1963), hluboce poznamenán vlastním životním údělem a silnou citovou zranitelností, putuje svými inscenacemi bizarních výjevů do sfér rozpolcenosti, hybridnosti až perverze dnešního světa. Koketuje s dekadentními představami o lásce a smrti. Pohrává si s estetikou hnusu. Dotýká se podvědomých podob úzkostí a šílenství, odkazuje k popkultuře s její demonstrativní devalvací tradiční etiky i estetiky, k masové adoraci sexu. Budí pochopení, ale i znechucení.

Text: Daniela Mrázková (květen 2017)