KONTAKT
CZECH PHOTO o.p.s., 110 00 Praha 1, Rytířská 10
E-mail: czech.photo@volny.cz
FAX:
+420 236 002 828
GSM:
organizační záležitosti: Zdena Poděbradská +420 605 228 483, Lenka Tůmová +420 603 177 792
obrazový materiál, web: Jiří Kocián +420 602 259 249
ředitelka soutěže: Daniela Mrázková +420 723 310 978
CZECH PRESS PHOTO
je soutěž a následná výstava přinášející nezávislé autentické obrazové svědectví o životě. Tak, jak je vidí doma i ve světě profesionální fotožurnalisté žijící v České nebo Slovenské republice. Cílem soutěže i výstavy, které se konají každoročně od r. 1995, je umožnit veřejnosti být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku. A rovněž snaha motivovat fotografy v každodenním stereotypu jejich práce k osobním přístupům a tak stimulovat rozvoj samotného média fotografie. Czech Press Photo dává možnost zveřejňovat i to, co z nejrůznějších důvodů navzdory svým kvalitám nenachází v médiích uplatnění. V zájmu nestrannosti posuzuje práce nezávislá, každoročně obměňovaná odborná mezinárodní porota. Czech Press Photo podporuje zájem o fotožurnalismus jako prostředek mezilidského poznání a porozumění.
Slovo ředitelky Czech Press Photo
Czech press photo je výzva
„Chtěl bych, aby moje fotografie byly něčím víc než zachycením holých faktů, chtěl bych, aby zachycovaly vnitřní smysl…“
W.E.Smith
Fotožurnalismus, tedy obrazové novinářství, jehož moderní podoba se rodila od druhé poloviny dvacátých let minulého století, neznamená jen prostý vizuální záznam událostí a jevů, ale jde dál – za viditelnou skutečnost. Fotograf tu není pouhým registrátorem faktů, ale svými city, charakterem, vzděláním, celou svou osobností vstupuje do děje, aby ho interpretoval. Pojmy „uvidět“, „prožít“ a „podat zprávu“ se v jeho snímcích spojují. Dokumentární podstata fotožurnalismu tak získává emocionální a racionální rozměr poznamenaný subjektem fotografa, který se stává cenným svědkem. Bohužel ne vždy a všude měl moderní fotožurnalismus možnost se rozvíjet. Neboť kvalita žurnalistiky, tedy i obrazové žurnalistiky, je vždycky přímo úměrná kvalitě demokracie. Proto se po nástupu nacismu k moci fotožurnalismus v Německu stává obětí názorové demagogie a totalismu a jeho hlavní zakladatelské osobnosti přesidlují do Velké Británie a Spojených států. Proto je v sovětském Rusku hned ve svém počátku dušen a nahrazen státním propagandismem. A proto se po celá desetiletí nemůže rozvíjet ani v těch zemích Evropy i dalších kontinentů, které se dostaly do područí totalitních systémů jakéhokoliv názvu a typu. Když v roce 1995 vstoupila soutěž a následná výstava Czech Press Photo do svého prvního ročníku, vstoupila do něj s krédem „přinášet nezávislé obrazové svědectví o životě“. Slovo „nezávislé“ bylo ve formulaci kréda klíčové a neznamenalo jen skutečnost, že po více než čtyřiceti letech služby komunistické propagandě měla česká a slovenská novinářská fotografie konečně šanci přinášet svědectví nezávislé na politickém systému, ale vyjadřovalo také ambici být nezávislé i na rychle se komercializujících a bulvarizujících médiích, na kvapně vznikajícím „obrazovém průmyslu“, na nejrůznějších tlacích vyvíjených na redakce, na tom či onom vkusu či dokonce nezájmu médií. Czech Press Photo mělo prostě od prvopočátku ambici být platformou pro zveřejňování osobních svědectví fotografů, tedy i těch, která z nejrůznějších důvodů vzdor své závažnosti a kvalitě nenacházela v médiích uplatnění. Dnes, po patnácti letech lze konstatovat, že se to daří. Soutěž se stala významným místem pro konfrontaci kvalit práce fotografů, inspiruje je k intenzivnímu osobnímu nasazení a dokonce je provokuje k tomu, že se pouštějí do práce i na tématech, na něž nemají zakázku a pro něž uplatnění teprve hodlají hledat. A nezřídka se stává, že právě ocenění přiznané v soutěži prestižní mezinárodní porotou a masová pozornost veřejnosti udílená výstavě zpětně působí i na samotná média a zvedají jejich zájem o něco, čemu by se jinak nevěnovala. I další velká ambice, s níž Czech Press Photo počalo svou existenci – „umožnit veřejnosti být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku“ – došla naplnění. Vysoká návštěvnost každoročních výstav je toho dokladem. Přicházejí lidé všech generací, celé rodiny, školní třídy, výpravy z nejrůznějších míst Česka i Slovenska. Postávají před fotografiemi, někdy tiše v zaujetí, jindy vzrušeně diskutují, smějí se, jsou dojati, pozorně čtou doprovodné texty. Někteří dokonce přicházejí i několikrát po sobě. Co víc si přát? Vždyť jakkoli hluboce je fotograf oddán svému poslání podávat svědectví, nemůže se snažit všemi prostředky o nic víc, než oslovit diváka, který chce vnímat. Sebebrilantněji odvedené dílo není zhola ničím bez vůle diváka pochopit ho. A je to právě popularita Czech Press Phota, která kromě cen udílených v osmi soutěžních kategoriích, titulu Fotografie roku, zvláštní ceny pražského primátora Grant Prahy a cen firemních, postupně motivovala vznik ještě dalších cen. Cen, které obohacují jeho rozměr ve smyslu obsahu, ale především dopadu na diváka. V osmém ročníku soutěže se tak k mezinárodní porotě poprvé připojila porota dětská, sestavená Českým výborem pro Unicef, která začala udílet Cenu dětí. A hle, zprvu pro dospělé porotce a posléze pro veřejnost byl výsledek prvního dětského výběru šokujícím překvapením: žádné roztomilé zvířátko, žádný obdiv ke sportovnímu výkonu či celebritě jakéhokoli druhu, ale po rozvážné, téměř dospělé diskusi snímek malého afghánského chlapce s puškou, protože „nám přišlo hrozné, že tak malý chlapec drží zbraň, se kterou se dá zabíjet“. A další léta znamenala další překvapení. Nevypovídá tohle o dětské duši něco hodně důležitého? V roce 2004 byla poprvé udělena Cena UNHCR – Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky – a znamenala výrazné zviditelnění jednoho z velkých problémů našeho světa: tragedii lidí,kteří jsou nuceni hromadně opouštět své domovy. I tato cena, o jejíž mezinárodní prezentaci se stará sám úřad Spojených národů, nachází u domácí veřejnosti živou odezvu. Ovšem Cena diváků, jako výsledek hlasování veřejnosti, je fenoménem, který stojí za zvláštní pozornost. A je jako stvořený pro odbornou psychologickou a sociologickou analýzu. Divácká cena, která je známa vždy až po skončení pražské výstavní premiéry, existuje od roku 2002 a neodbytně nutí k přemýšlení, ať chceme nebo ne. Jaké fotografie na širokou veřejnost nejvíc působí? Čím především ji oslovují? Jak závažnou komunikační roli hrají? Je to každým rokem vždy nové a nové překvapení. Snímek Jana Šibíka z r.2002 „Vězňové Al Kajdy a Tálibanu“ na veřejnost evidentně zapůsobil především svou estetickou kvalitou - provedením v nádherném rembrandtovském šerosvitu – a navíc zde zřejmě podvědomě působil i ozvuk teroristického útoku na New York v předchozím roce. O rok později přiřkla veřejnost svou cenu snímku Karla Cudlína „Prezident Václav Havel odchází“ a v této volbě lze kromě vyjádření úcty k prezidentovi opouštějícímu svůj úřad spatřovat i jakousi nostalgickou tečku za převratnou, „revoluční“ dobou plnou euforie a nadějí, která jako by odcházela s ním. Portrét nevyléčitelně nemocného ministra Pavla Dostála od Jana Zatorského, pro který diváci hlasovali v r. 2005, zase podle dotázaného psychologa Cyrila Höschla sehrál jakousi roli satisfakční. Kromě soucitu diváků s ministrem zahleděným těsně před smrtí kamsi do jiných světů, zde podle psychologa sehrál klíčovou roli i pocit úlevy, že „nás podobný osud nepostihl“ nebo „zatím nepostihl.“ A snímek Michala Krumphanzla zachycující mentálně postiženou osmnáctiletou Adélku Strakovou, kterou český prezident odměňuje Zlatým záchranářským křížem za záchranu malého děcka před umrznutím? Cenu diváků roku 2008 získal zřejmě díky opojnému štěstí zářícímu z dívčiny tváře, zjevným rozpakům prezidenta Klause, a v neposlední řadě i dojetí nad dětsky nevázanou radostí postižené. A tak by bylo možno v rozkrývání domnělých důvodů divácké ceny toho či onoho roku pokračovat dál. Nejvýš zajímavá na této ceně je pak i skutečnost, že vítězný snímek počtem diváckých hlasů každoročně většinou vysoko převyšuje ty ostatní a že tedy nejde o náhody, ale podivuhodné shody v reakci veřejnosti. Zdálo by se, že díky totální technologické proměně médií, k níž v posledních dvou desetiletích tak překotně dochází, se podstatně mění i povaha a role fotožurnalismu. Anebo dokonce, že fotožurnalismus jako takový ztrácí na významu. Vždyť možná už zítra tištěná média přestanou existovat a jejich roli plně převezmou webové stránky. Vždyť všudypřítomné digitální kamery se zvukovým záznamem už dnes vytvářejí internetovou podobu novin a časopisů i rozšířenou paralelu vysílání televizních stanic. Vždyť lidé si už navykli hledat všechno, od informace přes vzdělání až po zábavu, na internetu… Ne, myslím, že zdání klame, že fenomén statického fotografického obrazu přesto přese všechno zůstává nenahraditelný. Síla ve vrcholné chvíli zastaveného okamžiku je nepřemožitelná. A výmluvnost série těchto okamžiků nezaměnitelná. Jen porovnejme efekt TV záznamu a fotografického podání stejné události. Co v naší paměti spíš přetrvá? Co pro nás zůstane vizuálním symbolem? Odpověď na tyto otázky dávají i výstavy Czech Press Photo, kde lidé pozorně vnímají fotografická svědectví o tom, co předtím viděli na televizních obrazovkách, o čem četli v tisku, co slyšeli v rozhlasovém vysílání. Ale tady, nad snímky, se mohou zastavit, vnímat i jejich další významy, komunikovat s nimi… A tak, ať už bude fotožurnalismus v budoucnu produkován jakoukoliv technologií a šířen jakýmikoliv nosiči, jeho povaha a cíle zůstanou stejné: jít za viditelnou skutečnost, podávat svědectví o - řečeno s W.E.Smithem - „vnitřním smyslu“ událostí a jevů. Proto stojí zato, aby Czech Press Photo i nadále programově reflektovalo co nejširší škálu možností obrazové řeči a otevíralo dveře nejen klasické reportáži a dokumentu, ale i konceptuálním, komparativním výrazům a velmi subjektivním projevům - samozřejmě s vyloučením manipulace obrazů. A proto také stojí zato motivovat k účasti i studenty a absolventy škol nejen fotografického, ale i výtvarného zaměření, a tak rozšiřovat výrazovou a stylovou škálu fotožurnalismu a vtahovat nové, svěží talenty do mediální sféry. Vždyť jazyk fotožurnalismu, má-li komunikovat s veřejností „digitální doby“, se musí rozvíjet. Významnou zárukou všech těchto snah je pak každoročně obměňovaná mezinárodní porota soutěže. Na jedné straně zaručuje nezávislost a spravedlnost hodnocení, což domácí porota nikdy zaručit nemůže, na straně druhé nahlíží práce z nejrůznějších možných úhlů, neboť je programově sestavována jak z uznávaných fotografů, editorů a art direktorů, tak kurátorů, pedagogů, kunsthistoriků a galeristů. Jen tak lze, podle mého názoru, dojít k optimálním výsledkům. Nakonec nezbývá, než odtajnit jedno velké přání - moje, Andreje Reisera coby předsedy mezinárodních porot, i všech dosavadních porotců: Je to ctižádost Czech Press Phota být přehlídkou bohatých možností současného obrazového žurnalismu. A je opravdovou radostí, že jakýsi dialog o využívání těchto možností s redakcemi v tomto směru už začal. Základní podmínky tu nepochybně jsou: Talentovaní, vzdělaní, citliví, invenční a svému poslání oddaní fotografové. A rovněž publikum, které chce vnímat. Doufejme jen, že bude možné společnými silami překonat etické problémy mezi komerčními cíli vydavatelů a redakčními cíli novinářů. Neboť etika by měla být oběma stranám společná.
Daniela Mrázková
Komentář předsedy mezinárodních porot CPP
Je několik důvodů, proč být hrdý
Patnáctileté trvání soutěže Czech Press Photo je už sám o sobě úspěch. Kolik soutěží vzniká a dřív, než se stačí zavést, zase zaniká? Ale kdyby to patnáctileté trvání Czech Press Phota bylo jediným jeho úspěchem, nebyl bych spolu s ostatními, kteří na něm mají zásluhu, tak hrdý. K hrdosti opravňuje hned několik dalších důvodů nahlížených z různých hledisek:
Aspekt neprovincionalismu CPP
Už od druhého ročníku soutěže se její organizátoři rozhodli zvát do poroty známé osobnosti z celého světa. A tak se fotografové pracující pro nejvýznamnější světová média sjíždějí v říjnu každého roku do Prahy, aby se společně s obrazovými editory největších a nejdůležitějších novin a časopisů světa, s řediteli nejznámějších fotoagentur, ale i muzeí a univerzit světa, uzavřeli na tři dny od časného rána do pozdních večerních hodin s několika tisíci do soutěže zaslanými fotografiemi a po mnoha hodinách intenzivní práce rozhodli, které fotografie jsou ty nejlepší. Tak se stalo, že se za těch patnáct let v Praze sešla už pěkná řádka osobností, jejichž jména se čtou jako hesla z knihy WHO IS WHO ve světových médiích.
Aspekt výchovný
Troufám si tvrdit, že výchovný přínos těchto porotců je pro české a slovenské fotografy, a nejen pro ně, značný. Vítězné práce, každoročně prezentované formou velké výstavy na pražské Staroměstské radnici, jsou přímo exkluzivní učebnicí o tom, jak pracovat s fotografií. Jak z jednotlivých snímků vhodným výběrem, často i redukcí jejich počtu, skládat působivé příběhy. Z každoročních výstav Czech Press Photo si každý fotograf může odnést nezaplatitelnou zkušenost, kterou mu dnes bohužel v takové intenzitě a koncentraci nenabízí ani většina našich škol, kde se fotografie vyučuje, ale ani redakce našich novin a časopisů, které s fotografiemi českých a slovenských fotografů pracují.
Aspekt šance prorazit do světa
Nezřídka se stane, že se účast fotografů v soutěži vyvine v úspěšnou spolupráci s mezinárodními médii. Vždyť mnozí z porotců, kteří na Czech Press Photu pracují, jsou významnými zadavateli fotografických projektů pro ta či ona média. A tak se Czech Press Photo stalo i zdrojem profesních šancí pro mnoho mladých českých a slovenských profesionálních fotografů. Czech Press Photo tak nabízí možnost prorazit a mít úspěch i na poli mezinárodního fotožurnalismu.
Aspekt česko-slovenský
Ne náhodou neustále zmiňuji české a slovenské fotografy, pro které je soutěž Czech Press Photo od svého založení určena.Pro mne je to velmi důležitý a hlavně velmi sympatický aspekt, který vyjadřuje pevné rozhodnutí organizátorů Czech Press Phota nepřerušit kontinuitu dlouholetého společného vývoje českého a slovenského fotožurnalismu.
Aspekt přínosu pro hlavní město Prahu
Jednou z hlavních cen soutěže je od počátku Grant Prahy. Cena ve formě ročního stipendia, která fotografům poskytuje finanční prostředky na realizaci dlouhodobých
fotografických projektů dokumentujících z nejrůznějších zorných úhlů hlavní město a jeho proměny. Na první pohled nic zvláštního. Z hlediska ubíhajícího času
tu však vznikají dokumentace o Praze, které za dvě, tři či čtyři desetiletí vytvoří nezaplatitelný historický obrazový archiv. Které jiné město se může pochlubit takovým
rozsáhlým dokumentem mapujícím nejrůznější aspekty jeho vývoje a jeho proměn?
Aspekt výstav Czech Press Photo jako masové kulturní události
Soutěž Czech Press Photo není událost týkající se jen profesionálních fotografů. Díky každoročně probíhající výstavě, na které diváci mohou shlédnout nejlepší fotografie soutěže zobrazující současný život, se tato akce stala masovou kulturní událostí.Vždyť výstavou na pražské Staroměstské radnici každoročně projde na čtyřicet tisíc návštěvníků. Která jiná kulturní událost – mimo festivalů pop-music – se může chlubit takovým úspěchem u nejširšího publika?
Aspekt výstav Czech Press Photo jako prostředku státní propagace
Jak známo, že český i slovenský stát vynakládá značné prostředky na svou zahraniční propagaci. Výstavy Czech Press Photo, které Ministerstvo zahraničí České republiky už patnáct let prezentuje v nejrůznějších zemích světa, propagační cíle obou států plní nenásilně, účinně a – zadarmo. Není to velkolepé?
Andrej Reiser
Komentáře porotců CPP
„Čtyři dny, na které se každoročně po mnoho let těším,
Čtyři dny, kdy přátelství a pohostinnost mi dovolují zapomenout
na dlouhé a únavné hodiny práce,
Čtyři dny, v nichž se tolik dozvídám o světě,
zvlášť pak o České a Slovenské republice,
Čtyři dny, kdy mohu naslouchat lidem,
kteří nahlížejí fotografie z mnoha různých úhlů pohledu,
Čtyři dny, kdy moje víra v sílu tohoto média ještě víc stoupá,
Čtyři dny, na které každoročně netrpělivě čekám:
dny poroty Czech Press Photo“.
Péter Korniss, fotograf,
člen Mezinárodního poradního sboru World Press Photo,
„Úroveň soutěže Czech Press Photo je po celou dobu své existence velmi vysoká. Mezinárodní porota má možnost shlédnout většinu významných událostí roku pohledem nadaných a pro svou profesi zapálených fotografů. Díky dobře voleným soutěžním kategoriím se tu uplatňují různé fotografické styly a trendy, mezi nimi i tradičně silná česká a slovenská dokumentární fotografie. Takové soutěže a výstavy jako je Czech Press Photo jsou pro fotografy nejvýš důležité, protože je inspirují, umožňují jim ukázat své nejlepší práce nezávisle na zakázce médií.
Péter Korniss, fotograf, člen Mezinárodního poradního sboru World Press Photo, Maďarsko, člen mezinárodních porot Czech Press Photo 1996 – 2009
„Czech Press Photo je výkladní skříní pro fotografii, která často zůstává nepoznána. Vzhledem ke skutečnosti, že současná média inspirují fotografy k vrcholným výkonům čím dál míň, je role Czech Press Phota v tomto ohledu klíčová. Přiznám se, že jsem pokaždé ohromen úrovní soutěžních prací, které svědčí o životnosti a síle současné české fotografie. S dychtivostí se těším co přinese příštích patnáct let.
Adrian Evans, ředitel agentury Panos Pictures, Velká Británie, člen mezinárodních porot Czech Press Photo 2005 – 2006, 2008 – 2009
„ Vysoká kvalita prací soutěže Czech Press Photo mne zaskočila. Nečekal jsem to. Teď už vím, že nejen úroveň fotografů je velmi vysoká, ale i jejich fotografický jazyk je nesmírně různý a bohatý. A že někteří autoři soutěž obesílají velmi zajímavými pracemi, jejichž jazyk je pro fotožurnalismus nový, neobvyklý a velmi účinný. Ta pozornost věnovaná novým způsobům výrazu činí z Czech Press Phota nejen nadmíru pozoruhodnou novinářskou soutěž a výstavu, ale i platformu pro hledání a prezentaci nových forem výrazu. Navíc sama organizace, která za soutěží stojí, je excelentní. Žádná nervozita nebo zmatek, ale vysoce profesionální práce všech členů organizačního týmu, takže práce poroty plyne v klidné, srdečné atmosféře a debaty nad soutěžními pracemi jsou věcné, pro všechny porotce poučné, a vedou k jedinému cíli: odměnit to nejlepší z nejlepšího. Mimochodem, rozhodnutí mít pro soutěž mezinárodní porotu je vynikající, neboť dává vítězům celosvětovou reputaci. Dokonce jsem tak trochu žárlivý na to, že zatímco Češi a Slováci mají tak prestižní soutěž, my Italové nic podobného nemáme. Nakonec mi dovolte konstatovat, že soutěže, které dávají prostor kvalitám nezávislého fotožurnalismu jako je Czech Press Photo, jsou velmi důležité, protože představují milníky pro demokracii.
Elio Piazza, profesor Milano University, editor Fotografia, Itálie, člen mezinárodních porot Czech Press Photo 2007 – 2009
„ Česká fotografie se vyznačuje jistým smyslem pro upřímnost, odvážným přístupem ke skutečnosti. To jsou kvality životně důležité především pro reportážní a dokumentární fotografii. A je to rovněž pramen životaschopnosti, čehož důkazem je patnáct let Czech Press Photo. Držet soutěž rok co rok na světové úrovni, plnou života, energie a nových nápadů, je těžká práce. A tu je namístě pogratulovat Daniele a celému jejímu týmu. Prestižní soutěže jako je Czech Press Photo si zaslouží uznání, neboť dovádějí talenty na světovou scénu a pomáhají rozvíjet úroveň profesionální dovednosti a etiky. Ale opravdová hodnota a naplnění Danieliny vize je skutečnost, že každoroční přehlídka nejlepších soutěžních prací je jak dokumentem současného života, jehož cena s léty roste, tak dokladem kvalit českých a slovenských fotografů.“
Tom Ang, fotograf, publicista, profesor University of Westminster, Velká Británie, člen mezinárodních porot Czech Press Photo 1998 a 2009
„Kvalitu fotografií, se kterou jsem se setkal v soutěži Czech Press Photo, jsem nečekal. Nejen cit pro klíčový moment události, pro základní stavební kameny příběhu, pro kompozici obrazu, ale i pro jemný humor, poezii, grotesknost a absurditu skutečnosti – to všechno mě překvapilo a uchvátilo. Skvělá zkušenost.“
Christopher Morris, fotograf agentury VII, USA člen mezinárodní poroty Czech Press Photo 2007
„Čeští fotografové se od samých počátků fotografie výrazně podílejí na formování její historie. Josef Sudek, Josef Koudelka – to jsou ti, které mám zvlášť ráda. Členství v porotě Czech Press Photo jsem velmi uvítala, protože jsem byla zvědavá na současné talenty. A nebyla jsem zklamána! Soutěže jsou velmi důležité a fotografické zvlášť. Otevírají dveře dokořán novým stylům práce, novým tvůrčím přístupům a – povzbuzují. Bez nich by mnoho vynikajících prací vůbec nevešlo ve známost. Fotožurnalistické soutěže však nejsou jen o stylu, ale především o obsahu. Cílem těchto fotografií je podávat zprávu formou výmluvného, zapamatovatelného obrazu. Fotograf přitom musí mít na paměti, že náš svět doznává podstatných změn. Nová generace vyrůstala na videu, videoklipech a youtube, její vizuální kulturu formovala komerce a reklama. Veřejnost je na obrazovou komunikaci zvyklá a dobře rozumí vizuálním konceptům. Fotografové musí oslovovat tuto novou veřejnost, aby ji zaujali. Novinářská fotografie dospěla k milníku. Nová technologie a masová produkce obrazů vyvíjejí na profesionální fotografy tlak. Fotožurnalismus jednadvacátého století musí hledat nové cesty. Čeští a slovenští fotografové mají všechny předpoklady k tomu, aby se tohoto hnutí účastnili. A soutěž Czech Press Photo jim k tomu napomáhá.“
Ruth Eichhorn, umělecká ředitelka časopisů Geo, Německo, členka mezinárodních porot Czech Press Photo 2008-2009
To, co jsem viděl v soutěži Czech Press Photo, mě nadchlo. Zejména zájem českých a slovenských fotografů o domácí problematiku. A o člověka. O jeho myšlení, názory, city, způsob života.Toho si cením. Taková soutěž je ze všech hledisek důležitá. Pro fotografy znamená možnost představit své práce autoritativní mezinárodní porotě a porovnat je s pracemi kolegů, pro porotce znamená možnost získat nové poznatky a vyjádřit svůj postoj, protože každé rozhodnutí je svým způsobem manifest. Pro diváky znamená setkání s obrazovou retrospektivou jejich života tlumočenou báječnými fotografiemi a pro stát znamená nedocenitelnou
historii v obrazech.
Sergej Maximišin, fotograf, Rusko, člen mezinárodních porot CPP 2008 a 2009
"Jako člověk, kterému denně defilují před očima stovky fotografií z celého světa, vítám možnost prostřednictvím porotování soutěže Czech Press Photo hlouběji poznat práci, mentalitu a filozofii těch, kteří - ač žijí v samém středu Evropy - nemohli po celá desetiletí vstoupit do svobodného toku obrazových informací naší planety. Myslím, že je to poučné setkání jak pro nás porotce, tak pro účastníky soutěže. Bez podobných konfrontací není cesty k mezinárodní integraci."
Robert Pledge, ředitel Contact Press Images, USA-Francie. Člen mezinárodní poroty Czech Press Photo 97
"Účast v porotě Czech Press Photo jsem přijal proto, že mi umožňuje hlouběji poznat, co se děje v jednom z nejdůležitějších míst současného světa - v srdci Evropy. Zdejší fotografové jsou citliví jako seismograf a navíc vtipní. Mají mé upřímné sympatie."
Colin Jacobson, šéfredaktor Reportage a profesor Cardiff University, Velká Británie. Člen mezinárodní poroty Czech Press Photo 96 a 97
Czech Press Photo se zasluhuje o to, že česká a slovenská fotožurnalistika, která se v důsledku totalitního politického režimu po léta nacházela v izolaci, se díky mezinárodnímu hodnocení otevírá světu.
Andrej Reiser, fotograf Bilderberg, ČR. Předseda mezinárodních porot Czech Press Photo 1995-2000
"Soutěže jako Czech Press Photo jsou moc důležité. Umožňují konfrontaci. S prací i názory jiných. Co je ale ještě významnější - dávají veřejnou publicitu tomu, co ve zkomercializovaných médiích má malou anebo žádnou šanci. Často se stává, že až teprve takováto soutěž zvedne zájem publika a návazně i médií o nějaký problém. A takováhle soutěž taky může vyprovokovat fotografy k tomu, aby se vážně pustili do práce i na něčem, na co nemají zakázku. Prostě na svém tématu, pro které teprve dodatečně budou hledat uplatnění. Já sám jsem zvyklý na takovýto způsob práce. Celých patnáct let jsem investoval třeba do svého projektu o Východní Evropě. Utratil jsem na něj milión dolarů, dodnes nemám auto a v bytě spím na podlaze na matraci, ale mám knihu: Zlomený sen. Nevydělal jsem na ní ani cent, ale přesto se mi zúročila. Upoutala pozornost k tématu, na jejím základě jsem získal granty, přinesla mi zakázky. Jasně, že všechno zase investuju zpátky do fotografie, do dalších projektů. Ale ať tak nebo tak, člověk si musí být vědomý toho, že nejdřív je nutno sít, aby se mohlo sklízet. Taková soutěž je dobrým impulsem."
Antonín Kratochvíl, fotograf, USA - ČR. Člen mezinárodní poroty Czech Press Photo 99 a 2000
Czech Press Photo beru jako výzvu. Je to výborná příležitost k prezentaci toho, co jsem za rok udělal a současně i možnost ke konfrontaci a seznámení se s tím, co udělali ostatní kolegové. Navíc práce hodnotí fundovaní porotci, a to je pro mne nedocenitelná zpětná vazba. Vzhledem k mimořádné návštěvnosti výstavy doma i v zahraničí je to i otázka určité prestiže být na výstavě zastoupen.
Herbert Slavík, fotograf MFDNES, držitel řady cen Czech Press Photo a cen Canon, Kodak a Nikon
Soutěže jako Czech Press Photo nebo World Press Photo, jsou obrazovou kronikou doby a díky velké návštěvnosti výstav,které se každoročně po soutěži pořádají, pomáhají poukazovat na problémy našeho života a světa, ale i na nové fenomény, ke kterým by měla veřejnost zaujmout stanovisko.
Jan Šibík, fotograf časopisu Reflex, držitel titulů Fotografie roku Czech Press Photo 1995 a 1999
Konfrontace. Především tím je pro fotografy Czech Press Photo. A pak také možnost dát publicitu tomu, co ji v médiích nachází málo anebo vůbec ne.
Karel Cudlín, volný fotograf, držitel Grantu Prahy Czech Press Photo 98 a řady dalších cen
Soutěže jako Czech Press Photo nebo World Press Photo jsou tou nejlepší možností, jak ukázat veřejnosti špičkové práce fotografů, ať přímo zaměstnaných v redakcích nebo volných, pro které se právě tyto soutěže stávají v případě úspěchu velmi prestižní záležitostí. Následné výstavy jsou pak připomenutím událostí, které v uplynulém roce hýbaly naším životem. Velká oblíbenost a návštěvnost těchto výstav je logickým výsledkem těchto faktorů.
Jaroslav Kučera, fotograf Bilderberg, držitel Grantu Prahy 95 a titulu Fotografie roku Czech Press Photo 2000
Na snímku z roku 1999 vlevo: Zástupci firmy Nikon udílejí cenu Nikon (Jiřímu Pekárkovi, Týden) - zleva prezident Nikon Europe B.V. pan Myiauchi, viceprezident Nikon Corporation Tokio pan Turuta a Pavel Marek, ředitel českého zastoupení firmy. Na snímku vpravo z téhož roku - ředitel firmy Canon CZ Ladislav Paleček (cena Canon pro Libora Zavorala, ČTK) .
