Novinky

„Premiérův fotograf“ Antonello Zappadu

Do mezinárodní poroty 16. ročníku  CZECH PRESS PHOTO 2010 byl pozván i italský fotograf Antonello Zappadu. Jeho fotografie nahého Mirka Topolánka v Berlusconiho vile Certosa na Sardinii vzbudily loni v médiích značný rozruch a on sám v této souvislosti nebyl nazýván jinak než paparazzi. Jeho dosavadní profesionální dráha však svědčila spíš o tom, že jde o investigativního fotoreportéra angažovaného v závažných společenských a politických problémech současného světa. Alespoň jeho reportáže o banditismu na Sardinii, obchodu s kokainem a narkomafii v Kolumbii, politické atmosféře v Jižní Koreji, boji jihoamerických indiánů o vodu, stejně jako neúprosné sledování rozmařilosti domácí politické smetánky  tomu nasvědčovaly.

Takže: Paparazzi nebo investigativní novinář?
Nechť si na tuto otázku odpoví sami návštěvníci jeho výstavy nazvané

„Premiérův fotograf“ Antonello Zappadu

Výstava bude pro veřejnost otevřena 8. října, v den zahájení práce mezinárodní poroty Czech Press Photo 2010, v románsko-gotických prostorách Staroměstské radnice v Praze. Kromě několika snímků z „proslavené“ série Villa Certosa, které mu zbyly po konfiskaci policií, Zappadu představí ukázky ze svých klíčových reportáží „Bandité na Sardinii“ a „Zprávy z Kolumbie“.

Výstava bude otevřena od 8. října do 10. listopadu denně od 10 do 18 hod.

Pořadatel výstavy Czech Photo, o.p.s. tak pokračuje v  tradici představování fotografů-členů mezinárodních porot soutěže Czech Press Photo. Dosud byli představeni Frank Fournier (USA), Nikolaj Rachmanov (Rusko), Péter Korniss (Maďarsko), Sergej Maximišin (Rusko), Andrej Reiser (ČR), Hans-Joachim Ellerbrock (Německo) a další
 

ANTONELLO ZAPPADU

žije a pracuje na Sardinii, Itálie. Kariéru fotoreportéra zahájil už v útlém věku, kdy se rozhodl jít ve stopách svého otce Maria Zappadu, zpravodaje italské státní televize RAI. Na Sardinii vytvořil několik reportáží o tamním banditismu, pro národní a mezinárodní tiskové agentury fotografoval v Indii, poté v  Moskvě v době smrti Leonida Brežněva, zachytil dramatickou situaci na 38. rovnoběžce v Jižní Koreji, u příležitosti 50. výročí svržení atomové bomby dělal reportáž o japonské Hirošimě, v Ekvádoru v Jižní Americe pátral po posledních kanibalech kmene Aukasů, dokumentoval Andský konflikt. V červenci 2001 deník Unitá zveřejnil jeho reportáž z Jižní Ameriky o násilném přechodu na dolar a protestech indiánů proti privatizaci vody. Jako válečný fotograf přišel do přímého kontaktu s kolumbijskými povstalci a vytvořil několik reportáží o obchodu s kokainem. V dubnu 2007 fotografoval v parku sardinské Villy Certosa tehdejšího lídra opozice na italské politické scéně Silvia Berlusconiho ve společnosti pěti láskyplně pózujících dívek. Šíření fotografií zveřejněných v týdeníku Oggi bylo sice zakázáno Úřadem pro ochranu osobnosti, ale zpráva a obrazový materiál byly díky svému významu převzaty a zveřejněny všemi světovými deníky. A byl to právě Silvio Berlusconi, tentokrát už jako premiér, kdo v roce 2009 zažaloval Antonella Zappadu a obvinil jej z  vměšování se do soukromého života. Podal na něj trestní oznámení ke Státnímu zastupitelství Italské republiky v Římě a k Úřadu pro ochranu osobnosti. Antonellu Zappadovi se kladlo za vinu, že během tří let pořídil přes deset tisíc fotografií dokumentujících styl života Silvia Berlusconiho a jeho neoprávněné využívání letadel a vojsk Italské republiky placených penězi daňových poplatníků. Zappadovi byly zabaveny počítače, fotoaparáty a sporné fotografie. Některé z těchto snímků byly poté zveřejněny jihoamerickou fotograficko-zpravodajskou agenturou, jíž se podařilo obejít italskou cenzuru, a madridským deníkem El País. Kromě italského předsedy vlády Berlusconiho se na snímcích objevil i bývalý český premiér Mirek Topolánek  při návštěvě Villy Certosa během své dovolené. Po zveřejnění snímků madridským deníkem publikovalo Zappadovy fotografie 4 500 novinářů a přes 200 mezinárodních televizních stanic je komentovalo. Bogotský deník El Espectador a izraelské rádio Giz  Antonella Zappadu označily za investigativního novináře mezinárodního rozměru, který se v roce 2009 o žurnalismus nejvíc zasloužil. V letech 2004 - 2009 Zappadu zastával funkci fotoeditora italské vydavatelské skupiny E Polis (19 vydání s celostátním pokrytím). Zappadu byl propuštěn z „oprávněného důvodu“ při represáliích za uveřejnění fotografií v El País. Během své pracovní cesty v Kolumbii poznal svou ženu Susan, má s ní tři děti a na kontě přes milión kolumbijských snímků.

BERLUSCONI VERSUS ZAPPADU aneb Na kolik mě paparazzi přišel?

Hovoří-li se o ráji na Sardinii, určitě se nemá na mysli obchod s pozemky. Zejména pokud voní po středomořské flóře, jsou bohaté na růžovou žulu a je na ně vydána stavební uzávěra. Obejít tyto problémy se však v Puntě Lada podařilo Silviu Berlusconimu a jeho realitní kanceláři Idra Immobiliare díky byznysu s kopcovitými pozemky kolem Villy Certosa. Po rušném létě 2009 a nechvalně proslulé fotoreportáži Antonella Zappadu, která zvěčnila předního italského občana  s několika televizními hosteskami a nahým českým expremiérem Topolánkem, odchází italský předseda vlády do ústraní, aby si zajistil diskrétnost. Účetní  uzávěrka  společnosti Idra však hovoří jasně: 24,5 miliónu euro za bezúročnou finanční výpomoc na odkup hraničních pozemků kolem Villy Certosa a ztrátový hospodářský výsledek ve výši 7,6 miliónu eur. To je paradoxně účet, který italský premiér za „kanadský žertík“ fotoreportéra zaplatil. Odkup pozemků s myrtou a pistáciemi však asi neposkytne dokonalé opevnění sídla „zasloužilého odpočinku“ páně premiéra, neboť jsou tací, kteří tvrdí, že Villa Certosa nadále zůstává pro oko kvalitního teleobjektivu vystavena indiskrétním snímkům.

ZPRÁVY Z KOLUMBIE

Kolumbie byla pojmenována podle italského mořeplavce Kryštofa Kolumba, který ji však ve skutečnosti nikdy nespatřil. Je jednou ze zemí, o nichž se šíří nejrůznější pověsti, v tomto případě  v souvislosti s povstalci, kokainem a narkomafií. Ve skutečnosti je celý problem daleko složitější a Kolumbie neznamená jen obchod s drogami, ale především válku, o níž se nemluví, přesněji válku, o níž je přísně zakázáno mluvit. Moje fotografie chtějí hovořit  o mnoha protichůdných aspektech této úžasné země plné podmanivé atmosféry - hudby, dřiny, vody, úsměvů a lásky, což jsou kvality, kterých jsem si v ní okamžitě všimnul. Ale chtějí hovořit i o tom, co jsem objevil později – o násilí. K tomu, abych svou práci mohl vůbec dělat, potřebuji vojenský doprovod. Musím užívat úkrytů, abych nebyl k nalezení, musím spát po garážích, abych nemusel využívat služeb hotelů. Na vině toho všeho je kokain a jeho děsivé důsledky. Neznamenají jen drogovou závislost, ale i znečištění půdy, podzemních vod a vegetace benzínem a kyselinami, které jsou nevyhnutelně nutné pro rafinaci drog. Tato druhá Kolumbie se mi nelíbí. Ale i o ní musím vyprávět.

BANDITÉ NA SARDINII

Za posledních 135 let na Sardinii bandité unesli 370 lidí, což je průměrně  2.7 únosů  ročně. K prvnímu zaznamenanému únosu došlo  koncem května 1875. Obětí  byl šlechtic Antonio Meloni Gaja z Mamoiady, malé vesnice v srdci Sardinie. První cizinec, kterého kdy unesli, byl Angličan Carlo Wood 13. května 1890. Žádost  o výkupné  byla 100 000 lir, ale nakonec bandité dostali pouhých 1270 lir.  25. července téhož roku byli v Aritzu uneseni další dva cizinci - Jules Paty Louis a Regis Pral.  Jules Paty byl propuštěn 21. srpna, ale únos Regise Prala, syna bohatého průmyslníka z Valence, způsobil diplomatický incident mezi tehdejším  ministerským předsedou Francescem Crispim a sardinskými úřady. Crispi nařídil, aby se případ vyřešil jakýmkoliv nejrychlejším  způsobem, ale nakonec byl Regis Pral osvobozen bez výkupného díky  Giovannimu Corbeddu Salisovi, jednomu z nejtvrdších  banditů v celém regionu. Prefekt Marongiu slíbil  Salisovi  cokoliv bude chtít výměnou  za pomoc s osvobozenm uneseneho.  Salis toho dosáhl, ale odmítl odměnu a stal se ochráncem utlačovanych. Byl úspěšný tam, kde  ministři, prefekti a policie byli bezradní. Ale v roce 1946 už bylo opět  28 unesených. To byl špatný rok pro pověst ostrova. V roce 1992 byl v Costě Smeraldě dokonce unesen sedmiletý chlapec – Arab Farouk Kassam. Propuštěn byl až  po 177 dnech . V držení mu bandité uřízli levé ucho. Výkupné činilo  5.300.000.000 lir (2 737  Euro).

VILLA CERTOSA

Příběh o Ville Certose lze rozdělit na dobu před fotografiemi Antonella Zappadu a po nich. Před nimi bylo toto impozantní sídlo pro Silvia Berlusconiho oblíbeným útočištěm mezi jeho mnoha dalšími rezidencemi. Pořádal zde tu bujaré večírky s přáteli, tu intimní schůzky s představiteli států a vlád. Pak najednou všechno z toho přestalo platit. Villa Certosa se nachází  v oblasti Punta Lada, nedaleko půvabného Porto Rotondo, v jednom z nejkrásnějších míst sardinského pobřeží, kde na svém pozemku o rozloze téměř 90 hektarů ukrývá uměle vytvořené jezírka, bazény, parky s menhiry  a motýly, tři další vilky, fotbalové hřiště, vodopád a na dálku řízenou lávu chrlící sopku.
Berlusconi získal toto kouzelné sídlo na sklonku 70.let. Jako televizní magnát v té době uskutečnil na Sardinii celou řadu obchodů se zdejšími nemovitostmi, mezi nimi i odkup vily Monastero od kolegy Gianniho Onorata, majitele sardinského televizního kanálu La Voce Sarda. Bezprostředně poté ji Berlusconi přejmenoval na Villu Certosu. V r.2004, kdy soudy začaly vyšetřovat oprávněnost stavby přístavního mola ve chráněné  krajině, vláda se oháněla státním tajemstvím – molo prý bylo důležité pro premiérovo bezpečí. Další trestní řízení bylo zahájeno ve spojitosti se stavbou letohrádku a dalších staveb, z nichž byl obžalován  jednatel realitní společnosti Idra, která pro Berlusconiho pracuje. Premiéra však v jeho choutkách nic nezastavilo. Jedním z jeho nejoblíbenějších kousků je ohňostroj. Uspořádal jej například i v srpnu 2004 a britský premiér Tony Blair i jeho choť Cherie byli pyrotechnickou šou dokonale ohromeni. Stejně jako síťkou, kterou si Berlusconi chránil své čerstvě implantované vlasy. Nejslavnější podívanou ale nadále zůstává výbuch umělé sopky, který byl zinscenován během celostátního svátku Ferragosto v r.2006. Berlusconi si sice stěžoval, že mu novináři překvapení překazili, když tuto akci předem prozradili, ale místní lidé, kteří ani noviny nečtou, udělali poplach a zavolali hasiče. Vladimír Putin, na jehož přátelství je Berlusconi náramně pyšný, byl ve Ville Certose rovněž hostem, a to hned vícekrát.Poprvé připlul na palubě křižníku s odpalovacím zařízením v r.2003, naposledy v dubnu 2008, hned po  Berlusconiho volebním vítězství. Další Berlusconiho přítel, G.W.Bush, však nedorazil vzdor tomu, že po návštěvě jeho texaského ranče se italský premiér nechal slyšet, že prezident Spojených států musí do Villy Certosa přijet.  Když v r.2007 Antonello Zappadu vyfotografoval v parku Villy Certosa Silvia Berlusconiho ve společnosti pěti láskyplně pózujících dívek, strhnul se poprask. A když  se o dva roky  později na Zappadových snímcích objevil i český premier Topolánek v rouše Adamově, strhnul se ještě větší poprask a rozhořely se vášnivé diskuse, z nichž se veřejnost postupně dovídala o Berlusconiho  bujarých večírcích, jichž se účastnilo mnoho dívek, dokonce nezletilých jako např. Noemi Letizia, ale i o údajném využívání vládních letadel pro přepravu soukromých hostů a mnohém jiném. Podle nedávných mediálních zpráv  Berlusconiho realitka  skoupila kolem Villy Certosa za závratné ceny další rozsáhlé pozemky, aby se zabránilo zvědavým kamerám nahlížet do premiérova soukromí, nicméně se zdá, že se cosi v premiérově vztahu k vile pokazilo.