Novinky

KDO JE KDO?

Kdo je Martin Bandžák, držitel hlavní ceny Czech Press Photo 2010, jehož fotografie děvčátka zraněného při zemětřesení na Haiti získala titul FOTOGRAFIE ROKU?

 MARTIN BANDŽÁK (1975) se narodil v Bratislavě, ale dětství strávil v Zambii, kde jeho rodiče působili jako lékaři. Gymnázium se sportovním zaměřením absolvoval v Bratislavě, studium žurnalistiky nedokončil – dal přednost fotografování. Ve svých fotografických projektech se zaměřuje  především na život lidí na společenském okraji ze zemí Asie, Afriky a Latinské  Ameriky, kteří čelí nejrůznějším krizovým situacím. V roce 2001 spoluzaložil humanitární organizaci MAGNA CHILDREN AT RISK (Magna Děti v tísní) a dodnes je jejím výkonným ředitelem. Tato organizace poskytuje zdravotní a nutriční pomoc dětem a jejich rodinám v takových zemích jako je Kongo, Kambodža, Barma, Haiti, Keňa, Súdán, Indie, Nikaragua a další. Od roku 2002 Martin Bandžák žije spolu se svou ženou a dítětem střídavě v Phnom Penh v Kambodže a v Bratislavě.
V r.2003 získal v soutěži Czech Press Photo svoje první ocenění – čestné uznání za reportáž nazvanou AIDS v Kambodži. V r. 2010 mu mezinárodní porota této soutěže přiznala  hlavní cenu – titul Fotografie roku – za snímek zraněného děvčátka po zemětřesení na Haiti. V r. 2008 vydal fotografickou publikaci o Kambodži nazvanou Ztracené životy, která zachycuje život a utrpení Kambodžanů v letech 2002 – 2008, kdy zemi zasáhla epidemie AIDS. Knihu provází putovní multimediální výstava. Martin Bandžák je iniciátorem vydávání monotematicky zaměřeného časopisu INSIDE, který prostřednictvím rozsáhlých fotoreportáží, esejů, rozhovorů a komiksů přináší postřehy a názory přispívající ke zvýšení povědomí a zájmu o zásadní problémy současného světa.

www.bandzak.com, www.magnadetivtisni.cz, www.inside-magazine.org

Vyjádření mezinárodní poroty:

Letošní hlavní cenu Czech Press Photo jsme udělili portrétu dívky zraněné při jedné z největších událostí tohoto roku. Síla fotografie je v její jednoduchosti. Obraz je ohromující a silně působivý na první pohled. Je lakonický a současně ikonický. Ukazuje bolest nevinné oběti přírodní katastrofy. Jeho citovost nedovoluje zapomenout nejen na tuto tragickou událost, ale na všechno drastické, co následovalo poté, i na lidi, kteří dosud trpí. 

Příběh vítězné fotografie

„Fotografie děvčátka vznikla na Haiti tři týdny po zemětřesení, kam jsem přijel s týmem lékařů humanitární organizace MAGNA DĚTI V TÍSNI dokumentovat následky ničivé přírodní katastrofy. Dívenku jsem uviděl v místní nemocnici Haitan Community Hospital v Port-au-Prince. Seděla zakřiknutá v koutě malého  nemocničního pokoje na lůžku. Místnost byla strašně úzká a tmavá, pouze úzkou škvírou dveří pronikalo trochu světla. Vešel jsem dovnitř a sedl si proti ní. Děvče se dívalo kamsi do dálky. Měl jsem pocit, že moji přítomnost ani neregistruje. Oproti chaosu, který vládl v celé nemocnici, zde bylo zvláštní ticho. Po chvíli se na mě dívenka upřeně podívala a neuhnula očima ani když jsem začal fotografovat. Bál jsem se, že ji svým cvakáním vyruším, ale ona se mi stále bez pohnutí upřeně dívala do očí. Na chodbě byl ruch, běhal tam nemocniční personál a přinášeli další pacienty. Ona se nehýbala, jen se na mě dívala. Nepohnula rty, nevydala žádný zvuk. Jako by mi chtěla něco sdělit, ale nemohla. Její pohled v té chvíli vypovídal všechno. Udělal jsem několik záběrů a opět jsme se na sebe tiše dívali. Najednou jsem měl neodbytný pocit, že jsem se na chvíli stal součástí jejího tragického příběhu. Pak jsem se pomalu postavil a vyšel ven. Když jsem se druhého dne vrátil, už tam nebyla. Neznám její jméno, nevím kam odešla, nevím zda ztratila při zemětřesení svoje rodiče, pouze vím, že na její upřený pohled nikdy nezapomenu.
Fotografii jsem dělal aparátem Canon 5D, 24mm objektiv. Tak, jako všechny snímky, jsem ji hned převedl  do černobílé škály.“
                           

      Martin Bandžák

Kdo je Roman Vondrouš, držitel GRANTU PRAHY CZECH PRESS PHOTO 2010, který ve formě tvůrčího stipendia uděluje pražský primátor?

ROMAN VONDROUŠ (1975) se narodil v Pardubicích. Absolvent Střední průmyslové školy elektrotechnické, vyučený fotograf, v současné době studuje čtvrtý ročník Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Fotografuje od dětství, kdy se zajímal převážně o téma sportu, zvlášť koňských dostihů. Externě spolupracoval s regionálními i celostátními deníky, ale živil se jako elektrotechnik u Českých drah. Od roku 2005 je fotoreportérem Obrazové redakce ČTK.V soutěži Czech Press Photo je od roku 2004 pravidelně oceňován. V roce 2010 mu pražský primátor na doporučení mezinárodní poroty této soutěže udělil Grant Prahy na základě rozpracovaného projektu o životě lidí v konfrontaci s architekturou pražských sídlišť. Tento Grant je udělován v rámci ročního tvůrčího stipendia na fotografování proměn hlavního města. Povinností každého držitele Grantu je po roce práce odevzdat pražskému magistrátu soubor třiceti fotografií pro archivní a výstavní účely. Roman Vondrouš je už šestnáctým držitelem tohoto Grantu a svoji práci představí na samostatné výstavě v rámci 17. ročníku Czech Press Photo 2011.
 

Ukázka z grantu zde.

Kdo je Milan Jaroš, držitel loňského Grantu Prahy, který svou práci představuje v románsko-gotických prostorách Staroměstské radnice souběžně s výstavou 16. ročníku Czech Press Photo 2010?

MILAN JAROŠ (1979) se narodil v Praze.V letech 1994-1998 studoval fotografii na Střední průmyslové škole grafické v Praze, v letech 1998 – 2004 na katedře fotografie  FAMU v Praze. Své fotografie publikoval v novinách a časopisech  New York Times, International Herald Tribune, The Wall Street Journal, l´Hebdo, Courriere International, Chicago Tribune, Respekt, Reflex. Od roku 2008 je kmenovým fotografem  časopisu Respekt.

Ocenění:
UniCredit Bank Young Photo Award 2009
Czech Press Photo 2009: 1.cena kategorie Každodenní život,  3. cena kategorie Portrét, Grant Prahy
Unicef Photo Award 2009: 2. cena
Czech Press Photo 2010: 3. cena kategorie Aktualita, čestné uznání kategorie Každodenní život
Prestižní cenu Grant Prahy, kterou v rámci Czech Press Photo každoročně ve formě tvůrčího stipendia uděluje pražský primátor na fotografování proměn hlavního města, získal v roce 2009 na základě rozpracovaného projektu Jak se žije lidem s postižením v Praze. Stejně je nazvána i jeho grantová výstava.

www.milanjaros.com, info@milanjaros.com

GRANT PRAHY CZECH PRESS PHOTO 09

Milan Jaroš – Jak se žije lidem s postižením

„Na fotografování je pro mne nejzajímavější poznávání nových, neznámých věcí.
Na počátku mé práce na souboru o postižených byla reportáž o autistických dětech pro časopis Respekt. Díky ní jsem získal Grant Prahy. Nikdy před tím jsem nefotografoval lidi s postižením a ani mne to nenapadlo. Byl jsem překvapen mírou laskavosti, porozumění a inspirativní dávkou silné vnitřní energie, kterou sdílely učitelky ve škole Štíbrova, kde jsem fotografoval autistickou třídu nazvanou Hrášci. Zaujal mne svět lidí s autismem, kteří pro mne představovali úplně novou zkušenost umocněnou i narozením mého vlastního syna.
A tak jsem se rozhodl v grantovém projektu pokračovat ve sledování škol a institucí, které se zabývají lidmi s postižením a pomáhají jim se vzděláním, s různou formou terapie, asistenčními službami a začleněním do normálního života. Jedličkův ústav. Organizace Asistence. Helppes, paní Drvotová a její psi Bíba a Akina. ZŠS Rooseveltova. ZŠS Alžírská. Praktická škola Lyceum. Škola Jaroslava Ježka. Tam všude jsem fotografoval a seznamoval se se zajímavými a inspirativními lidmi, kteří byli v jistém slova smyslu více či méně podobní těm, které jsem poznal už na počátku své práce ve Štíbrovce. Byl jsem překvapen nepopsatelnou silou, s níž lidé s různou formou postižení bojují. Zároveň jsem objevil i v sobě spoustu stereotypů a předsudků pramenících z neznalosti tohoto světa.A současně jsem našel pojítko, které mne k fotografování tohoto tématu dovedlo. Tím pojítkem je láska, otevřenost, empatie, pomoc a vztah k bližním. Není moc jiných oblastí lidské činnosti, které by vyžadovaly  zapojení všech těchto vlastností, pokud možno najednou, než právě práce s postiženými lidmi. Možná, že pro někoho je to banalita nebo klišé. Pro mne to byl silný zážitek, který, jak doufám, se mi podařilo alespoň částečně vtělit do tohoto souboru fotografií.“

                                                                         Milan Jaroš, Praha, listopad 2010
 

Ukázka z grantu zde.